Co se vztekem?

20. února 2018 v 8:00 | Cheoss
Jsou takové okoličnosti v životě lidském, kdy zuříte, jste vzteky bez sebe, neovládáte se, tečou vám nervy i sliny a jste svému okolí i sobě nebezpeční.
Někdo zuří často a stačí mu málo. Projev politika v parlamentu, porážka hokejové reprezentace, podmírák v hospodě, připálená večeře či pětka z dějepisu u nadějné ratolesti. Jiní jsou dlouho klidní a saze v nich bouchnou až při pověstném přetečení poháru. Ať už je to jak chce, občasnému narušení duševní rovnováhy podlehne každý.
Co v takovém případě dělat? Nu, nejraději byste v takové chvíli pověsili prolhaného politika, rozpustili neschopnou reprezentaci, ztloukli nepoctivého hostinského, vyměnili manželku a prodali dítě. K takovému postupu i při sebevětším rozvášnění ovšem sáhne málokdo. Buď z nedostatku odvahy a dostupnosti takového řešení nebo prostě z přece jen uchovaného kousíčku rozumu. Uchýlíte se tak povětšinou k méně výrazným projevům verbálního násilí. Zpražíte všechny nekonečnou dávkou nadávek, na které je naštěstí náš rodný jazyk přebohatý, a kterých posléze větršinou litujete. Ti aktivnější něco rozbijou a potom jim nezbývá než s ostudou uklízet a za vynaložení nemalých prostředků obstarat věc novou.
Jak se tedy vyhnout tomu, aby vás všichni pokládali za vzteklouna a schovávali před vámi broušené vázy a talíře po babičce. Já jsem si k tomuto účelu pořídil dřevník. Když se mnou začne lomcovat prchlivost, uklidím se na toto místo, kde mám připravenu slivovici, hromadu nenaštípaného dříví a sekyrku. Nejdříve si loknu pálenky, aby mi uklidnila myšlenky a spláchla zlá slova z jazyka kamsi do útrob. Posléze se vyřádím na hromadě dříví. Čím je vztek větší, tím déle máme čím topit. Až někdy podezírám rodinu, že mne zlobí záměrně. Na závěr si dám opět doušek, jako odměnu za dobře vykonanou práci. A pokud si neutnu kus těla nebo neudělám bouli neposedným sukovitým polínkem, je po vzteku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 20. února 2018 v 8:18 | Reagovat

Dulezity je si uvedomit, co je spatne. Jsou to jen nase nanaplneny ocekavani. Neco co jsme chteli a ono se to nestalo. Nebo neco, co jsme nechteli. Nebo jsme to chteli jinak. ...
Kdyz neocekavas, pripadne na svem ocekavani tolik nelpis, nemuze te to rozhodit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama